Bylo jich šest. V potemnělé hospůdce na periférii. Modrý se nahnul k Černému a povídá: „Příteli, já vim, že mi do toho nic neni, ale prej se tam u vás říká, že když se vyspíte s pannou, že jako vyléčíte AIDS?“

Modrý posměšně očekával odpověď Černého. Ne nevinný úšklebek se objevil i na tvařích Zeleného a Žlutého. Červený jen upil ze svého šálku a Fialový vypustil obláček ze své dýmky. „Každej něčemu věříme,“ odpověděl Černý. „Fakt hele, ber to ode mě jako dobrou radu přítele - je to opravdu blbost. Tomuhle civilizovanej člověk nevěří. No jen si to představte…“ Ostatní barevní se dali do hlučného smíchu.

Černý mlčel. „Ne fakt, má pravdu“, vložil se do řeči Zelený,“ to je jako kdybys tvrdil, že neexistuje globální oteplování, chápeš?“ Černý dál mlčel, ale zato Žlutý se na Zeleného ohradil: „A máš na to nějakej důkaz, na to oteplování? A neříkej mi, že to tvrdí nějaký vědci. Vědci toho navykládaj.“

Zelený měl Žlutého rád, takže ihned přispěchal s novým příměrem. Nepřipadal mu sice tak sexy jako ten první, ale pořád byl stejně absurdní jako neexistence globálního oteplování. „Dobře, tak je to jako kdybys tvrdil, že existuje důkaz o posmrtnym životě. Lepší?“ Zelený s potěšením shledal, že tentokrát rozptýlil Žlutého nesouhlas. „Jo, to už je lepší,“, zabrblal skoro spokojeně Žlutý, ale s obavami sledoval oblaka dýmu, která začala chrlit dýmka Fialového. „Tohle kdybys řekl u nás, příteli, dočkal by ses trestu. Zakopali bychom tě do písku a házeli na přesnost. Možná bych mohl zmínit - to je taková perlička a novinka posledních let - lépe se hází menšími kameny, protože cíl déle vydrží,“ medovým hlasem zvolna pronesl Fialový. Modrý chtěl s novým Zeleného příměrem také nesouhlasit, ale Fialového řeč v něm udusila jakékoli námitky. U nich doma by lidé spíš odsoudili, že u Fialových vyměnili velké kameny za malé, než že u Zelených neuznávají posmrtný život.

Nakonec se do rozhovoru zapojil i poslední dosud mlčící - Červený. „Já bych soudruzi… bratři… přátelé dal celou tuto otázku do rukou lidu. Kdo jiný by měl rozhodovat o tom, jestli se žije po smrti nebo jak velké kameny se budou házet?“

Barevní se dali do souhlasného pokyvování, Modrý snad chtěl něco namítnout, i Žlutý měl na jazyku nějakou poznámku, ale nakonec z něj vypadlo jen: „A co pivo chlapi? Myslim, že to český je nejlepší.“ Naši malou společností opět projela vlna souhlasného pokyvování. Jen Černý seděl tak nějak vzadu a mnul si bradu… „A řeknete mi teda, kde bych našel nějakou tu pannu?“